Část čtvrtá – residence Hilltop aneb první poznatky

    Byl už druhý den dopoledne, když mě probouzely načervenalé paprsky slunce prosvítající skrz rudý závěs, které tak ještě více podbarvovaly do červena laděný pokoj. Zůstal jsem ležet ještě dobrou půlhodinu a nechal se unášet tou úžasnou podívanou. Drobné částice prachu se jen pomalu pohupovaly v uzkých světlých pruzích a teplo se rozprostíralo všude kolem. Nepamatuji se, kdy jsem naposledy spal tak dlouho. Ukázalo se, že moje volba přicestovat na víkend, byla velmi dobrá. Dva dny na aklimatizaci jsou tak akorát. Teplotní skok byl velký, skoro 30 stupňů. Slunce pálilo jak se na afriku sluší, když jsem otevřel dveře na terasu a začal se rozkoukávat.

     Residenci, my bychom řekli bytový komplex o velikosti dobrých dva tisíce čtverečných metrů, tvoří soustava samostatných domů vyhnaných do třech pater, ve kterých jsou převážně jedno či dvojpokojové byty s balkónem či terasou v přízemí. Každý byt má přiřazeno jedno kryté parkovací místo a mezi domy jsou úhledné stezky z barevných betonových kostek. To vše je vyplněno pravidelně udržovaným trávníkem. Všude čisto a uklizeno. Nenajdete žádný papírek či nedopalek. Celý areál je patřičně oplocen ze všech stran s jedním střeženým vjezdem. Procházím se kolem dokola, ticho a klid je jediné co slyším, díky dobré poloze mimo hlavní silniční tahy. Objevuji menší bazén s průzračnou vodou. Srovnávat tohle místo se šedým, špinavým a hlučným Žižkovem je prakticky nemožné. Krůpěje potu už mě stékají po tváři, když po chvilce prohlídky mířím zpátky do chladnějšího pokoje, který si i bez klimatizace udržuje velmi příjemnou teplotu po celý den. Podobných residencí v různém menším či vetším provedení a výbavou je tu nepočítaně. Podle polohy a míry luxusu se liší i výše nájmů. Cenový rozptyl za stejnou jednotku (cca 40-50m2) je opravdu veliký od 5 až 30 tisíc místních randů mesíčně. Jen pro představu, kurz české koruny je krát cca 2,5. Po chvilce vybalování sbírám odvahu a mířím prozkoumat místní okolí a sehnat něco k snědku.

     Vybaven teroií posbíranou na různých zaručeně „spolehlivých“ webových stránkach a radami přátel, kteří již okusili chuť Jižní Afriky, usedám do auta s respektem i obavami a vyjíždím ven z residence. Procházet se osamocen pěšky po místním okolí, které není za branami, se nedoporučuje, obzvláště pak po setmění. Tuhle radu všem vřele doporučuji. Tím nechci říci, že celá Jižní Afrika je jedním slovem neprůchodná. Ale co se Johannesburgu a jeho okolí týká, tak bych toulky, na které jsme u nás zvyklí, oželel. Kriminalita je zde opravdu velmi dominantní prvek, který je velkou bradavicí na kráse Jižní Afriky.

     První nezvyk se, kterým se musí Evropan vypořádat na místních silnicích, je nejen jízda po levé straně, ale rovněž umístnění semaforů. Nejsou jako u nás na konci křižovatky, ale na opačné straně a v mnoha případech na obou stranách křižovatky. V praxi to pak znamená, že při jakémkoliv odbočení, vlastně vjíždíte na červenou. Zpočátku mě to pletlo, ale časem jsem rozpoznal pohodlnost tohoto systému a rovněž vetší bezpečnost provozu, kdy všichni ze všech stran vidíte, která strana má právě zelenou. Semafory jsou zde na každé větší křižovatce, a pokud ne, většinou jsou na silnici označená místa STOP, která určují přednosti v jízdě. Nenechte se ovšem zmást pravidlem pravé ruky, pokud se dostane na rozcestí, které není označeno. Nepsané pravidlo je, že první jede ten, který přijel na křižovatku dříve. Hustota provozu je velmi vysoká obzvláště na hlavních silnicích a počítejte s kažodenním čekaním ve frontách a to více méně po celý den. Ve špičkách je opravdu nutné se vybavit trpělivostí. Obrovský rozdíl pozoruji v chování řidičů. Žádné „myšky“ či, pořád ne zcela odstraněná česká vymoženost, „Do jízdního pruhu tě nepustím, i kdybych to měl odřít“. Jedinou výjimku zde tvoří místní lidové taxíky, se kterými jezdí jen místní černé obyvatelstvo. Nerespektují žádná pravidla, pokud vyloženě nemusí. Jsou to převážně bíle minivany, většinou velmi staré a ve velmi špatném technickém stavu. Najdete zde i pár autobusů, které si ovšem ničím nezadají s taxíky. I přes hustý provoz je jízda velmi klidná a nikdo nikam nespěchá. Nemělo by to ani smyslu, neboť za pár metrů budete stejně stát v další frontě. Stav silnic je uspokojivý vzhledem k tomu, že tady nejsou žádné mrazy. Ale právě díky tomu je kvalita podloží velmi slabá a asfalt praská velmi snadno. Stačí pak silnější déšť či těžší auto, které utvoří díry kdekoli na silnici, do kterých se vejdete bez problému celým kolem. Jízda v noci či dešti se pak stává velmi nebezpečnou, jelikož díry nejsou vidět a snadno můžete nejen urvat nápravu, ale zničit i celé auto, pokud jedete rychleji.

   Dopravní infrastruktura tak, jak ji známe, zde prakticky neexistuje. Žádné tramvaje či trolejbusy, o metru ani nemluvě. Bez auta se zde neobejdete nejen kvůli bezpečnosti, ale rovněž vzhledem k vzdálenostem. Je to velká země a místní pojmy „Je to za rohem“ znamená plus mínus 20 km, „je to kousek“ pak 20 – 50 km a „není to daleko“ pak 50 – 100 km“.

    I když mám schovanou navigaci, neodvažuji se na první pokus jezdit dál, než kam dosáhne moje paměť trefit cestu zpátky. Pomalu se vracím zpět a vychutnávám si první africkou jízdu. Prozatím však vidím všude stejný obrázek. Pomalu pulzující život, rozpálená země a jedny zděné hradby vedle druhých s elektrickým oplocením chránící majetek a životy lidí.

      Nákupní centrum Spar spolu s dalšími menšími obchody je naštěstí hned přes ulici mého bytu. Obchodní řetězce se tu rozmáhají stejně jako v Evropě. Mezi nejznámější pak patří právě Spar, Pick´n Pay i Makro. Na každém větším parkovišti nákupních center najdete černé poslíčky snažící se Vás navigovat na to s právné volné místo. Při odjezdu zase navigovat, abyste při couvání nenarazili do jiného auta očekávajíc, že stáhnete okénko a utrousíte nějaké drobné do jejich kapsy. Nechybí ani ochranka, která se snaží dbát na bezpečnost. Nutno ale dodat, že kdyby semvlítla ozbrojená tlupa, nezmůžou vůbec nic. Nicméně působí to uklidňujícím dojmem.

    Vcházím dovnitř a cítím se jako u nás v Bille či Lidlu. Čisto, čerstvé potraviny úhledně srovnané do regálů. I když jsou zde zastoupeny především místní výrobci, najdete zde i osvědčené značky Coca Cola, Milka, Parmalat a další. Balené maso, předpřipravené a naložené steaky na Vás mrkají z mrazících boxů. Ale neodvažuji se kupovat více než hovězí a kuřecí maso. Přes očekávaný obrovský výběr čerstvé zeleniny a ovoce nacházím jen pár druhů ovoce, běžně dostupné v jakémkoliv obchodě u nás. Troufnu si říci, že výběr u nás je mnohem větší než tady. Jak jsem později zjistil, i chuťově nic moc. Bez chutě, vybledlé, někdy nezralé ovoce mě vyloženě zklamaly. Budu se muset poohlédnout po nějakém tržišti. Rovněž žádné exotické koření či podobné výrobky zde nenajdete. Naštěstí silná indická enkláva a podnikavost zde nabízí na různých místech opravdu zajímavý výběr potravin a chutí. Naplním košík základní výbavou – sůl, cukr, chleba, čaj atd. a spěchám zpátky do bytu si srovnat první dojmy a připravit se na další dny.

    Přes prvotní zmatky a překvapení můžu říci, že další den proběhl hladce a přesvědčil mě, že poznat tuto zemi zabere hodně času.